Univerzita Pardubice Fakulta filozofická

Univerzita Pardubice

Zaměstnanci
|
Studenti
English

Publikace detail

Konflikt tradičního a inovativního řeckého náboženského myšlení v dialogu Euthyfrón.

Autoři: Orendáčová Veronika

Rok: 2016

Druh publikace: ostatní - přednáška nebo poster

Strana od-do: nestránkováno

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Konflikt tradičního a inovativního řeckého náboženského myšlení v dialogu Euthyfrón.	Tento příspěvek sleduje projevy tradičního a inovativního řeckého náboženského myšlení v dialogu Euthyfrón. V příspěvku se tvrdí, že jednou ze zásadních příčin Euthyfrónovy neschopnosti podat výměr zbožného je tradiční náboženský postoj, který zastává. Euthyfrón není schopen podat výměr zbožného ze dvou hlavních příčin. První příčinou je jeho až příliš vysoké sebevědomí, které mu brání v tom, aby prohlédl své nevědění, aby pochopil, že se považuje za odborníka ve věcech zbožnosti neoprávněně. Druhou příčinou je pak jeho tradiční náboženský postoj, který je ve shodě s náboženstvím řecké polis Platónovy doby. Příspěvek se soustředí zvláště na druhou příčinu Euthyfrónovy neschopnosti, upozorňuje na mnohdy implicitní konflikt tradičního řeckého náboženského myšlení ztělesněného postavou Euthyfróna a inovativního řeckého náboženského myšlení ztělesněného Platónovým Sókratem. Postavy Euthyfróna a Sókrata jsou velmi kontrastní. Sókratés se s notnou dávkou ironie distancuje od věštců – věštbám nadřazuje rozum –, zatímco Euthyfrón sám sebe za věštce považuje. Euthyfrón je přesvědčen o tom, že se mu dostává vědění v oboru věcí zbožných a hříšných, zatímco Sókratés se nebojí přiznat svou nevědomost. Euthyfrón nemá potřebu ptát se, co je zbožné, on to přece ví, Sókratés tuto potřebu má. V Euthyfrónových odpovědích na Sókratovy otázky se projevuje tradicionalismus, který si však Euthyfrón neuvědomuje. Naproti tomu Sókratés dává na mnoha místech průchod svým odlišným náboženským názorům, které se dostávají do vážného konfliktu s obcí. Euthyfrónův závěrečný návrat k prvnímu výměru zbožného je pak důkazem jeho neochoty vyjít za hranice zvykovosti a neschopnosti přiznat si vlastní nevědění.