Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

knihy_uvodni_strana_174674.jpg

Kde stál a jak vypadal hrad pánů z Pardubic? Kde bydlel Vilém z Pernštejna? Co vyprávějí kamenické značky? Kde bylo na zámku vězení? Na tyto i další otázky naleznete odpověď v popularizační publikaci, kterou vydalo Východočeské muzeum v Pardubicích. 

Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, strach, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával. Nemoc ovšem není pouhou biologickou daností, ale také sociálním a kulturním konstruktem, jehož podoby a vnímání se v průběhu let mění. Podobnou transformací v historii prošla i tuberkulóza. V období 19. a 20. století se zásadně proměnilo kulturní i vědecké nahlížení této nemoci. Kniha Tuberkulóza a společnost sleduje, jak se formoval český protituberkulózní boj, jaké byly jeho základní pilíře a jak se jeho strategie měnila s ohledem na politickou orientaci naší země. Autorka předkládá různé obrazy tuberkulózy, na jejichž utváření a šíření se vedle lékařů podílel také denní tisk, osvětové plakáty a osvětové filmy. Poslední část přináší unikátní vhled do individuálního prožívání nejenom každodenního života v sanatoriu, ale rovněž tuberkulózy a nejisté budoucnosti, která byla s touto nemocí dlouho neodmyslitelně spjata.

Předložená kniha je věnována osobnosti Karla Bonaventury Buquoye. Císařský vojevůdce a majitel panství Nové Hrady je v ní představen v kontextu třicetileté války i svých mezilidských vztahů. Přední čeští i zahraniční historici v ní seznámí čtenáře se základními mezníky doby, ve které Karel Bonaventura Buquoy žil a jejíž vývoj výrazným způsobem ovlivňoval, i s životními příběhy osob, jež stály v generálově stínu.

Autorský kolektiv: Margarete Buquoy, Tomáš Černušák, Lothar Höbelt, Vladimír Hokr, Olivier Chaline, Jan Kilián, Pavel Marek, Anna Nováková, Vítězslav Prchal, Tomáš Sterneck, Petr Vorel, Martin Zelený.

Profesorka Milena Lenderová a její spoluautorky a spoluautoři vyzývají čtenáře: Což se podívat na několik prvních desetiletí 19. století poněkud jinak? Pohledem mladších šlechtických sourozenců, kteří v hledáčku historiků stávali zpravidla ve stínu svých starších bratří? Pohledem prvních balneologů, kteří se právě v tomto období stávají klíčovými postavami a spirity agens západočeských lázní? A což přiblížit poslední věci (urozeného) člověka prostřednictvím dosud nevyužívaných pramenů, úmrtních oznámení? Nebo se podívat na méně známou část Pražského hradu, která se od října 1832 do května 1836 stala dočasným azylem francouzského emigrantského dvora? A jaký cíl mělo, v prostředí tradičních, starých, ba nejvýše postavených elit, cílené zachycení změn, k nimž v tomto období docházelo ve všech oborech lidské činnosti, ve všech oblastech lidského bytí? Změn, které jim mohly být proti mysli? Na tyto otázky hledá publikace Modrá krev v občanském století odpověď.

Bedekr Hřbitovy zmizelých. Průvodce po sudetských hřbitovech východních Čech: Podkrkonoší zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo nebo zpustlo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovuje zájem o kritickou reflexi této zasuté a neradostné kapitoly moderních českých dějin. Echem této pozvolné národní sebereflexe jsou snahy o revitalizaci hmotných památek souvisejících s komunitou podkrkonošských Němců.

Bedekr Hřbitovy nalezených. Průvodce po sudetských hřbitovech východních Čech: Svitavsko zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovil zájem o kritickou reflexi této zasuté kapitoly moderních českých dějin a o revitalizaci hmotných památek s ní souvisejících.