Státní závěrečné zkoušky

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) ústní zkouška z historie 3) ústní zkouška z archeologie

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Historická část státní bakalářské zkoušky je shodná pro všechny specializace a její obsah je vymezen základními historickými kurzy (dějiny středověku, dějiny raného novověku, dějiny 19. století a dějiny 20. století). Zkouška ověřuje věcné znalosti studentů a studentek a jejich schopnost uspořádat historické reálie do širších historicko-vývojových souvislostí. Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin. Komise ověřuje také orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Studentovi/studentce jsou stanoveny otázky ze starších a moderních dějin, na které si samostatně připraví odpovědi a prezentuje je. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Každá část zkoušky je klasifikována samostatně; na základě této dílčí klasifikace stanoví zkušební komise celkovou známku z této ústní zkoušky.

3) Archeologie – ústní zkouška

Ústní zkouška z oboru Archeologie odpovídá rozsahu znalostí zprostředkovaných v předmětech profilujícího základu specializace Archeologie. Student/studentka si rovněž připraví odpovědi na zadané otázky a následně je prezentuje zkušební komisi. Hodnoceny jsou znalosti i vědomí širších souvislostí v oboru, které studen/studentka prokáže. 

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student/studentka seznam titulů prostudované odborné literatury jak k dějinám českým a obecným, tak ke specializačnímu modulu. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studujících poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) ústní zkouška z historie 3) ústní zkouška z archivních studií

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Historická část státní bakalářské zkoušky je shodná pro všechny specializace a její obsah je vymezen základními historickými kurzy (dějiny středověku, dějiny raného novověku, dějiny 19. století a dějiny 20. století). Zkouška ověřuje věcné znalosti studentů a studentek a jejich schopnost uspořádat historické reálie do širších historicko-vývojových souvislostí. Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin. Komise ověřuje také orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Studentovi/studentce jsou stanoveny otázky ze starších a moderních dějin, na které si samostatně připraví odpovědi a prezentuje je. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Každá část zkoušky je klasifikována samostatně; na základě této dílčí klasifikace stanoví zkušební komise celkovou známku z této ústní zkoušky.

3) Archivní studia – ústní zkouška

Ústní zkouška z oboru Archivní studia odpovídá rozsahu znalostí zprostředkovaných v předmětech profilujícího základu této specializace, tedy z dějin správy a teorie spisové a archivní služby. Student/studentka si rovněž připraví odpovědi na zadané otázky a následně je prezentuje zkušební komisi. Hodnoceny jsou znalosti i vědomí širších souvislostí v oboru, které studen/studentka prokáže. 

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student/studentka seznam titulů prostudované odborné literatury jak k dějinám českým a obecným, tak ke specializačnímu modulu. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studujících poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) ústní zkouška z historie 3) ústní zkouška z kulturně historických studií

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Historická část státní bakalářské zkoušky je shodná pro všechny specializace a její obsah je vymezen základními historickými kurzy (dějiny středověku, dějiny raného novověku, dějiny 19. století a dějiny 20. století). Zkouška ověřuje věcné znalosti studentů a studentek a jejich schopnost uspořádat historické reálie do širších historicko-vývojových souvislostí. Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin. Komise ověřuje také orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Studentovi/studentce jsou stanoveny otázky ze starších a moderních dějin, na které si samostatně připraví odpovědi a prezentuje je. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Každá část zkoušky je klasifikována samostatně; na základě této dílčí klasifikace stanoví zkušební komise celkovou známku z této ústní zkoušky.

3) Kulturně historická studia – ústní zkouška

Ústní zkouška z oboru Kulturně historická studia odpovídá rozsahu znalostí zprostředkovaných v předmětech profilujícího základu této specializace, především v cyklu přednášek kulturních dějin. Student/studentka si rovněž připraví odpovědi na zadané otázky a následně je prezentuje zkušební komisi. Hodnoceny jsou znalosti i vědomí širších souvislostí v oboru, které studen/studentka prokáže. 

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student/studentka seznam titulů prostudované odborné literatury jak k dějinám českým a obecným, tak ke specializačnímu modulu. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studujících poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) ústní zkouška z historie 3) ústní zkouška z kulturně historických studií

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Historická část státní bakalářské zkoušky je shodná pro všechny specializace a její obsah je vymezen základními historickými kurzy (dějiny středověku, dějiny raného novověku, dějiny 19. století a dějiny 20. století). Zkouška ověřuje věcné znalosti studentů a studentek a jejich schopnost uspořádat historické reálie do širších historicko-vývojových souvislostí. Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin. Komise ověřuje také orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Studentovi/studentce jsou stanoveny otázky ze starších a moderních dějin, na které si samostatně připraví odpovědi a prezentuje je. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Každá část zkoušky je klasifikována samostatně; na základě této dílčí klasifikace stanoví zkušební komise celkovou známku z této ústní zkoušky.

3) Ochrana hmotných památek – ústní zkouška

Ústní zkouška z oboru Ochrana hmotných památek odpovídá rozsahu znalostí zprostředkovaných v předmětech profilujícího základu této specializace. Student/studentka si opět připraví odpovědi na zadané otázky a následně je prezentuje zkušební komisi. Hodnoceny jsou znalosti i vědomí širších souvislostí v oboru, které studen/studentka prokáže. 

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student/studentka seznam titulů prostudované odborné literatury jak k dějinám českým a obecným, tak ke specializačnímu modulu. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studujících poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Archivní studia).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Archivní studia – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Speciální právní systémy, Ediční práce v archivní praxi, Spisová služba v praxi, Metodika zpracování archivních souborů).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Dějiny literární kultury)

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Dějiny literární kultury – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Spisovatel v sociokulturních dějinách 19. století, Spisovatel v sociokulturních dějinách 20. století, Knižní médium v dějinách).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Gender history).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Gender history – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Metodologie gender history, Kořeny genderu v předmoderní době, Dějiny žen, Dějiny těla a performativita tělesnosti).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Kulturně-historická studia).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Kulturně-historická studia – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Společnost v českých zemích v 15. a 16. století, Metodika výzkumu a interpretace, Společnost v českých zemích v 17. a 18. století, Společnost v českých zemích 1789-1945).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Kulturně-historická studia slovanských zemí).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Kulturně-historická studia slovanských zemí – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Transnacionální interpretace dějin slovanských kultur, Slovanská archaická kultura, Komparativní dějiny slovanské literární emigrace a samizdatu, Metodologický seminář).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Péče o kulturní dědictví).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Péče o kulturní dědictví – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Hmotná kultura a dějiny její interpretace, Vybrané kapitoly z ikonografie, Památková péče a její aktuální otázky).

Požadavky ke státní magisterské zkoušce

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce 2) ústní zkouškou obecnou (Historie) 3) ústní zkouškou specializační (Soudobé dějiny).

1) Obhajoba bakalářské práce

Student/studentka v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomové práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student/studentka se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student/studentka zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho/její bakalářské práce.

2) Historie - ústní zkouška

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studujících v oboru „Historie“. Student/studentka musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studující absolvovali jako společný základ. Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí sylabů základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ a ZT (Současné trendy bádání, Teoretický seminář I-II, Metody historikovy práce, Diplomový seminář)

3) Soudobé dějiny – ústní zkouška

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta/studentky vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých povinných předmětů této specializace. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na charakter příslušné specializace. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury. Státnicové otázky budou vycházet zejména z učiva probíraného v předmětech PZ (Československé a české dějiny 1918-1945, Československé a české dějiny 1945-2004, Světová politika, Evropská unie).

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) historie a dějiny každodennosti - ústní zkouška; 3) muzeologický modul - ústní zkouška.

1) Obhajoba bakalářské práce

Student v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho bakalářské práce.

2) Historie a dějiny každodennosti – ústní zkouška

Historická část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů a jejich schopnost uspořádat historické reálie do širších historicko-vývojových souvislostí. Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin v souvislosti s reáliemi z dějin každodennosti daného období. Komise ověřuje také studentovu orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Tato ústní zkouška se dělí na dvě části. V jedné z nich je stanovena dílčí otázka ze starších dějin (do  roku 1789), v druhé dílčí otázka z novějších dějin. Student si odpovědi na položené otázky samostatně připraví a prezentuje. Členové zkušební komise položí doplňující otázky. Každá část zkoušky je klasifikována samostatně; na základě této dílčí klasifikace stanoví zkušební komise celkovou známku z této ústní zkoušky.

3) Specializační modul – ústní zkouška

Specializační část státní bakalářské zkoušky ověřuje schopnost studenta vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti získané v rámci výuky jednotlivých předmětů specializačního modulu. K samostatné přípravě dostává zadány dvě otázky, formulované s ohledem na interdisciplinární charakter příslušného modulu.

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student seznam titulů prostudované odborné literatury jak k dějinám českým a obecným a dějinám každodennosti, tak ke specializačnímu modulu. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

1) Obhajoba bakalářské práce

Student v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho bakalářské práce.

2) Spisová služba a archivnictví - ústní zkouška

Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje znalosti studenta z teorie spisové služby a z archivnictví formou dvou dílčích otázek. Student si odpovědi na položené otázky samostatně připraví a následně je prezentuje. Měl by prokázat znalosti aktuálního právního prostředí oboru, znalost metodických a metodologických přístupů, organizačních struktur a dějin oboru. Členové zkušební komise položí další doplňující otázky. Každá z obou částí bude zhodnocena samostatně a následně na základě tohoto dílčího hodnocení členové zkušební komise stanoví celkové hodnocení této ústní zkoušky.

3) Dějiny správy - ústní zkouška

Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje znalosti studenta ze dějin správy se zvláštním zřetelem na situaci v českých zemích od nejstarších dějin do současnosti a v širších souvislostech z toho vyplývajících. Studentovi je položena jedna otázka. Odpověď na ní si samostatně připraví a prezentuje. Členové zkušební komise pokládají doplňující otázky. Zkušební komise stanoví jedinou známku z této ústní zkoušky.

K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní bakalářské zkoušce

 
Státní bakalářská zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) starší dějiny - ústní zkouška; 3) moderní dějiny - ústní zkouška.

 
1) Obhajoba bakalářské práce
Student v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce (není žádána powerpointová prezentace). Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené.  Poté následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho bakalářské práce.
 
2) Starší dějiny – ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů a jejich schopnost uspořádat historické reálie středověku a raného novověku (500-1800) do širších historicko-vývojových souvislostí (viz sylaby STRE, NOV1 a NOV2).
Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin daného období. Komise ověřuje také studentovu orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Ze starších dějin je studentovi položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a prezentuje. Členové zkušební komise položí doplňující otázky.
 
3) Moderní dějiny – ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů a jejich schopnost uspořádat historické reálie 19. a 20. století do širších historicko-vývojových souvislostí (viz sylaby 19ST a 20ST). Důraz je kladen na schopnost vhodným způsobem interpretovat znalosti z politických, hospodářských a kulturních dějin daného období. Komise ověřuje také studentovu orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v soudobých trendech bádání. Studentovi je položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a prezentuje. Členové zkušební komise položí doplňující otázky.
 

Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student seznam titulů prostudované odborné literatury k českým a obecným dějinám. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.
 

Ochrana hmotných památek - bakalářské studium

Požadavky ke státní závěrečné zkoušce 

 
Státní bakalářská zkouška sestává ze tří částí: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) Archeologie - ústní zkouška; 3) Hmotné památky v památkové teorii a praxi - ústní zkouška.

Seznam státnicových otázek je zde.

 
1) Obhajoba bakalářské práce
Student v podobě stručného ústního shrnutí (v rozsahu cca 5-10 minut) přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude poté seznámena se zněním písemných posudků vedoucího práce a oponenta na předkládanou práci; student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na připomínky, případné výtky či poznámky a náměty v nich obsažené.  Následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se tématu, metody zpracování a výsledků jeho bakalářské práce.
 
2) Archeologie -  ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů. Důraz je kladen na schopnost vhodné interpretace širších kulturně-historických a vývojových souvislostí, dále na znalost archeologických pramenů (viz sylaby AMAN, ARGE, ARUP, APR1, APR2, ASE, ASTA, ARCH1, ARCH2) a  na zkušenosti získané při archeologických výzkumech.  Komise ověřuje také studentovu orientaci v základní odborné literatuře k danému tématu. Z archeologie je studentovi položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a následně ji prezentuje. Členové zkušební komise zkoušenému pokládají doplňující otázky. Zkušební komise stanoví jedinou známku z této ústní zkoušky.
 
3) Hmotné památky v památkové teorii a praxi - ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů, získané v rámci výuky jednotlivých předmětů studijního oboru (viz sylabus PAMA). Vzhledem k interdisciplinárnímu pojetí oboru také testuje způsobilost studenta vhodným způsobem aplikovat teoretické vědomosti v širších kulturně-historických spojitostech. Komise ověřuje také studentovu orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v historicko-vývojových souvislostech ochrany hmotných památek. Studentovi je položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a následně ji prezentuje. Členové zkušební komise zkoušenému pokládají doplňující otázky. Zkušební komise stanoví jedinou známku z této ústní zkoušky.

Nezapomeňte: Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student seznam titulů prostudované odborné literatury k oběma částem zkoušek. Jedná se konkrétně o nejméně 10 titulů z pravěké archeologie, 10 titulů ze středověké archeologie a 10 titulů z památkové teorie a praxe. Znalost bude při zkouškách ověřena. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní závěrečné zkoušce 

 
Státní bakalářská zkouška sestává ze dvou částí: 1) obhajoba bakalářské práce; 2) státní bakalářská zkouška z historie, která je shodná pro všechny specializace a jejíž obsah je vymezen základními historickými kurzy (dějiny středověku, dějiny raného novověku, dějiny 19. století a dějiny 20. století) v nutných souvislostech..

1) Obhajoba bakalářské práce
Student v podobě stručného ústního shrnutí (v rozsahu cca 5-10 minut) přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své bakalářské práce. Zkušební komise bude poté seznámena se zněním písemných posudků vedoucího práce a oponenta na předkládanou práci; student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na připomínky, případné výtky či poznámky a náměty v nich obsažené.  Následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se tématu, metody zpracování a výsledků jeho bakalářské práce.
 
2) Archeologie -  ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů. Důraz je kladen na schopnost vhodné interpretace širších kulturně-historických a vývojových souvislostí, dále na znalost archeologických pramenů (viz sylaby AMAN, ARGE, ARUP, APR1, APR2, ASE, ASTA, ARCH1, ARCH2) a  na zkušenosti získané při archeologických výzkumech.  Komise ověřuje také studentovu orientaci v základní odborné literatuře k danému tématu. Z archeologie je studentovi položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a následně ji prezentuje. Členové zkušební komise zkoušenému pokládají doplňující otázky. Zkušební komise stanoví jedinou známku z této ústní zkoušky.
 
3) Hmotné památky v památkové teorii a praxi - ústní zkouška
Tato část státní bakalářské zkoušky ověřuje věcné znalosti studentů, získané v rámci výuky jednotlivých předmětů studijního oboru (viz sylabus PAMA). Vzhledem k interdisciplinárnímu pojetí oboru také testuje způsobilost studenta vhodným způsobem aplikovat teoretické vědomosti v širších kulturně-historických spojitostech. Komise ověřuje také studentovu orientaci v odborné literatuře k danému tématu a v historicko-vývojových souvislostech ochrany hmotných památek. Studentovi je položena jedna otázka, na kterou se samostatně připraví a následně ji prezentuje. Členové zkušební komise zkoušenému pokládají doplňující otázky. Zkušební komise stanoví jedinou známku z této ústní zkoušky.

Nezapomeňte: Ke státní bakalářské zkoušce předkládá student seznam titulů prostudované odborné literatury k oběma částem zkoušek. Jedná se konkrétně o nejméně 10 titulů z pravěké archeologie, 10 titulů ze středověké archeologie a 10 titulů z památkové teorie a praxe. Znalost bude při zkouškách ověřena. K přípravě odpovědí na ústní zkoušky bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.

Požadavky ke státní závěrečné zkoušce 

Státní závěrečná zkouška je tvořena třemi částmi: 1) obhajobou diplomové práce; 2) ústní zkouškou obecnou (kulturní dějiny); 3) ústní zkouškou specializační (gender history; soudobé dějiny, regionální dějiny, péče o kulturní dědictví, dějiny literární kultury, kulturně historická slavistika)

1) Obhajba diplomové práce

Student v podobě stručného shrnutí přiblíží zkušební komisi hlavní závěry své diplomní práce. Zkušební komise bude seznámena se zněním písemných posudků na předkládanou práci (vedoucího práce a oponenta); student se vyjádří k obsahu obou posudků a reaguje na výtky či připomínky v nich obsažené. Poté následuje volná rozprava, při níž student zodpovídá dotazy členů zkušební komise či ostatních přítomných, týkající se jeho diplomové práce.

2) Obecná část

Obecná část státní závěrečné zkoušky ověřuje přehled teoretických znalostí studentů v oboru „Kulturní dějiny“. Student musí prokázat, že se orientuje v dějinách historiografie a jejím vývoji za posledních cca 150 let a umí vysvětlit zrod, vývoj a proměny kulturních, hospodářských a sociálních dějin v českém i zahraničním kontextu (anglosaská historiografie, francouzské či německé dějepisectví 20. století). Toto zaměření odpovídá kurzům, které studenti absolvovali jako společný základ napříč moduly (viz kurzy STRB, MHIP, HSCD, HDEM a KHAN). Jako zkušební téma komise zadá vždy jedno z témat, jež jsou součástí syllabů těchto pěti základních kurzů. Členové zkušební komise položí doplňující otázky.

3) Specializační část

Specializační část státní závěrečné zkoušky ověřuje schopnost studenta vhodným způsobem prezentovat a v širších souvislostech aplikovat znalosti, získané v rámci výuky jednotlivých předmětů specializačního modulu. Otázky, vylosované při státní závěrečné zkoušce, jsou proto formulovány poměrně široce s ohledem na interdisciplinární charakter příslušného modulu. Při hodnocení bude kladen důraz na znalost současných trendů bádání a odborné literatury.

POZOR! Ke státní závěrečné zkoušce musí student předložit seznam 20 titulů prostudované odborné literatury ke zvolenému specializačnímu modulu a dalších 20 titulů k obecné části.

K přípravě odpovědí na ústní zkoušku (obecnou a specializační část) bude každému ze studentů poskytnut čas na přípravu v rozsahu nejméně 15 minut. Každá část státní závěrečné zkoušky je klasifikována samostatně; na základě posouzení jednotlivých částí stanoví předseda komise výslednou známku ze státní závěrečné zkoušky.