University of PardubiceFaculty of Arts and Philosophy

University

Employees
|
Students
Česky

Publication detail

Motivy hanby a úcty v Platónově dialogu Faidros

Authors: Hejduk Tomáš

Year: 2024

Type of publication: článek v odborném periodiku

Name of source: Aither (Časopis pro studium řecké a latinské filosofické tradice)

Page from-to: 62-79

Titles:

Language	Name	Abstract	Keywords
cze	Motivy hanby a úcty v Platónově dialogu Faidros	Ve studii tvrdím, že v Platónově dialogu Faidros jsou přítomny dva motivy hanby – stud (aischyné) a „uctivý ostych“ (aidós). Pouze druhý může přitom dle Sókrata solidně zakládat život, respektive zakládat seriózněji míněný životní postoj. Dvojí formu zahanbení v Platónově dialogu podporuji obecně uznávanou odlišností významů spojených s výrazy aidós a aischyné. Oba motivy sleduji jednak na dramatické rovině dialogu, jednak v Sókratově nauce v jeho druhé řeči (palinódii). Jiné vyznění studu u postavy Sókrata a postavy Faidra pak odpovídá odlišným lidským typům, jak jsou představeny v palinodii. A jestliže palinodie rozvíjí a oceňuje motiv hanby coby ostych založený ve vztahu k božské dimenzi života, pak Lýsiova řeč rozvíjí a odvolává se na motiv hanby coby strach před moralizujícím odsouzením. Motiv uctivého ostychu v celé studii dále vykládám prizmatem Schelerovy koncepce studu, včetně jeho dělení na tělesný a duchovní, respektive pohlavní a duševní rozměr. Platónův text tak po mém soudu lze nenásilně aktualizovat. Předloženým čtením dialogu Faidros nakonec podporuji obecnější teze o Sókratově konceptu lásky a přátelství: 1. dbá na celek včetně nejvyšších skutečností, jež si dovedeme představit, a jen v jeho rámci je i obhajobou smyslnosti a z ní vycházejícího studu; 2. patří ke kultuře cti, byť ji svérázným způsobem proměňuje; 3. erós není jedním druhem žádostivosti (epithýmia), ale božské mánie, a proto ho také nelze redukovat na jakoukoli emoci či ho emocí jakkoli ovládnout (včetně studu).	hanba;stud;Faidros;Platón;Scheller
eng	Motives of shame and respect in Plato's dialogue Phaedrus	In this study, I argue that two motifs of shame are present in Plato's dialogue Phaedrus - shame (aischyné) and "reverent shame" (aidós). Yet only the latter, according to Socrates, can solidly ground life or instead ground a more serious-minded attitude to life. The ambivalent form of shame in Plato's dialogue is supported by the generally recognised difference in meanings associated with aidós and aischyné. I trace both motifs on the dramatic level of the dialogue and in Socrates' teaching in his second speech (palinode). The different expressions of shame in Socrates's and Phaedrus's characters correspond to the other human types presented in the palinode. Suppose the palinode develops and appreciates the shame motif as shame based on the divine dimension of life. In that case, Lysias' speech develops and appeals to the motif of shame as fear of moralising condemnation. I further interpret the motif of reverent shame throughout the study through the prism of Scheler's conception of shame, including its division into physical and spiritual or sexual and mental dimensions. The reading of the Phaedrus dialogue presented here finally supports the more general thesis of Socrates' conception of love and friendship: 1. It is attentive to the whole, including the highest realities imaginable, and only within that framework is it also a defence of sensuality and the shame that comes from it; 2. It belongs to the culture of honour, even if it transforms it peculiarly; 3. Eros is not one kind of lust (epithymia) but a divine mania. Therefore, it cannot be reduced to or controlled by emotion (including shame).	aidos;aischune;shame;Scheller;Plato;Phaedrus