Publication detail

Postmortal Openness to Meaning

Authors: Hejduk Tomáš

Year: 2024

Type of publication: kapitola v odborné knize

Name of source: Jan Patočka and the Phenomenology of Life After Death

Publisher name: Springer Nature Switzerland AG

Place: Cham

Page from-to: 83-98

Titles:

Language	Name	Abstract	Keywords
cze	Smrtelnost jako pokračující otevřenost	„Bytí o sobě“ je osobní projekt. Je nedaný – daný je pouze tou kterou situovaností (výskytem) ve světě, jinak je individuálním počinem. Proto je „svobodný“: identitou jedince bude to, co udělá ze situované svobody, v níž se nalézá, jíž je (jak naloží se situací, v níž se nachází). Jenže: jaký projekt, když se „nekryje s žádnou věcí“? Stejně jako se „nekryje se žádným sebeprožitkem (bytí pro sebe) ani prožitky druhých (bytí pro druhé)“, nemá to zjevně být ani jakékoli bytí pro svět, když se nekryje s žádnou věcí. Jenže přece jakýkoli projekt hodný toho jména je plánem pro tento svět, pro situaci, události, lidi a věci zde a nyní. Zdá se tedy, že zde máme Patočkou nepojmenovaný (ale zjevně držený) rozdíl mezi uznanou situovaností (tou Patočka svobodu omezuje) a věcností (kterou Patočka bez dalšího vysvětlení vylučuje), mezi situací a věcmi. Tento rozdíl vypadá jako vedlejší, ale po mém soudu má nebo může mít důležitou roli při sledování posmrtného života (lidí). V této kapitole budu číst Patočkův fragment o nesmrtelnosti z této trhliny, jež je v něm přítomná.	Patočka;Derrida;posmrtný život
eng	Postmortal Openness to Meaning	Human life ends with death, but not necessarily in all its forms. In the paper, I recall two basic ways in which it does not end and discuss in detail one in particular which persists in the further development of the projects, ideas and events which the dead person was identified with during his lifetime. I then show how this possible form of afterlife is ambivalently present in Patočka’s thought: Patočka specifies that what we have after death is a metaphysical quality of the dead, while on the other hand he calls for the interpretative decipherment of the life of the dead, that is, against an unchanging core of the deceased (a metaphysical essence), he acknowledges an interpretation that implies the possible change or development of the dead person. In the next section, I support the discussion of the form of postmortal life by mentioning a sketch of the concept of man in process philosophy and ancient Greek thought (using an interpretation advocated by Patočka himself). Finally, I revisit some death-related motifs in Patočka’s Heretical Essays, with the help of Jacques Derrida’s interpretation of these essays.	Patočka;postmortal life;Derrida;

Search

Login for students

Login for employees

Publication detail

University of Pardubice

Other Parts

Map

Services

Popular Links