Tahy – stručný nástin historie časopisu
Katedrové periodikum Tahy vzešlo v roce 2007 z iniciativy tehdejšího garanta historicko-literárních studií Petra Posledního a bylo na začátku koncipováno jako Literárněkulturní ročenka, později se vzhledem k dílčím obměnám ve struktuře i obsahu prezentovalo jako Literárněkulturní časopis (od 2012) a Literárně kulturní revue (finální dvojčísla 19–20, respektive 21–22, 2017 a 2018). Petr Poslední byl rovněž prvním šéfredaktorem, počínaje dvojčíslem 7–8 (2011) ho vystřídal Jiří Studený; za zmínku stojí složení první redakční rady (včetně tematické gesce uváděné v závorkách), jejíž práce se kromě již zmíněných (Jiří Studený měl na starosti poezii) účastnili Jana Bartůňková (jazyk), Jan Dvořák (film a divadlo), Antonín Kudláč (kulturní dějiny), Lubomír Macháček (próza), Vlastimil Novák (média), Vladimír Novotný (kritika), Jana Smetanová (region) a Alena Zachová (biografie). Poslední redakční rada, nejen personálně obměňovaná (Vlastimil Novák zemřel v roce 2009), ale také postupně omlazovaná členy a členkami z řad literárně aktivních absolventů historicko-literárních studií, zasedala ve složení Joanna Czaplińska, Antonín K. K. Kudláč (masová kultura a média), Marta Pató (recenzní blok), Petr Poslední (zástupce šéfredaktora), Josef Prokeš, Lukáš Vavrečka (literární příloha), Jiří Zikmund (fotografická příloha); Tahy měly v té době i výkonnou radu (Zuzana Martínková, Aleš Misař, Jiří Studený, Aleš Misař).
Počínaje prvním číslem nabízely Tahy v různém pořadí žánrové bloky, jmenovitě Beletristický blok (poezie a próza), Dokumentární blok (především rozhovory a zajímavé literárněkulturní události), Odborný blok (literárněvědné eseje), Zápisník (drobnější literární komentáře) a Recenzní blok; mezi lety 2009 až 2014 byly v závěru čísel na odlišném papíře tištěny žánrově nespecifikované studentské přílohy Lano. Poslední standardní dvojčíslo 17–18 (2016, závěrečné dva svazky měly spíše charakter sborníku) bylo uspořádáno v pořadí Poezie, Próza, Dokumenty, Studie, Retro, Recenze (samozřejmou součástí všech čísel byl od roku 2010 úvodní Editorial). Za všechny autory a autorky, kteří v nějaké podobě prošli dějinami Tahů, jmenujme Jáchyma Topola, Miloše Urbana, Roberta Kvačka, Jana Antonína Pitínského, Miloše Vodičku, Lubomíra Macháčka, Jaroslava Rudiše, Bronislavu Volkovovou, Evu Luku, Miroslava Huptycha, Josefa Prokeše, Jiřího Trávníčka, Petru Soukupovou, Vladimíra Novotného, Kamila Boušku, Pavla Novotného, Marcelu Marboe, Radka Malého, Milenu Lenderovou, nehledě na mnoho dalších.
Po celou dobu své existence vycházely Tahy v Nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Fakultou filozofickou Univerzity Pardubice, Střediskem východočeských spisovatelů (původně Východočeské středisko Obce spisovatelů), zpočátku rovněž s hejtmanstvím Pardubického kraje; výrazným příspěvkem ke studiu současné literární kultury zůstává i po ukončení činnosti časopisu (2022) souběžně vydávaná Edice Tahů (Pavel Mervart, řídí Ivo Říha).
